Kecy a politika

Šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl podrobuje v rozhovoru ostré kritice Alenu Schillerovou a další tvůrce státního rozpočtu na rok 2027. Tvrdí, že takový sešup od dvouprocentního deficitu až k 3,7 procenta během jednoho roku nemá obdobu v moderních dějinách českého státu.
Probíráme také případ Řecka, které je v Česku bráno jako odstrašující případ špatné rozpočtové politiky. Ve skutečnosti si ho finanční trhy (desetileté dluhopisy) cení natolik, že má téměř stejné úroky jako Německo a nižší než Francie. Co to znamená? Musí stát padnout na dno, aby začal dělat uměřenou hospodářskou politiku?
Proč premiér Babiš říká, že jdeme polskou cestou, a jaké má úmysly s úsporami lidí?

Slavný britský novinář Edvard Lucas nedávno napsal, že ruský státní terorismus se valí Evropou. Hlavním objektem je Německo, kde - podle Spolkového kriminálního úřadu - bylo za prvních 8 měsíců evidováno 165 případů sabotáže. "Ruské hybridní útoky prováděné agenty, hackery nebo výbušnými drony jsou nyní v Německu každodenní realitou," prohlásil ministr vnitra Dobrindt. Polský premiér Tusk tvrdí, že jde o test soudržnosti NATO. Přesněji řečeno, Rusové zkoušejí, jestli platí článek 5 smlouvy o společné sebeobraně. Postupnými provokacemi také chtějí vystrašit veřejné mínění v západních zemích. V tuto chvíli vstupuje na scénu slovenský premiér Fico a říká, že kvůli nějakému článku 5 nepůjdou Slováci do války. Bez mandátu tím Slováky vystrkuje z NATO. Tragičtější je jeho způsob vidění, kdy zdrojem případné evropské války je pro něj Západ. Mezitím v Praze se sešel Prague Defence Summit, kde americký velvyslanec u NATO kritizuje Česko za nízké výdaje na obranu. Na akci vystoupil i český premiér Babiš, který konečně cosi řekl o hybridních hrozbách, ale v následném videu kritizuje rozpočet konference a jede svou pacifistickou notu. Ve Spojených státech zároveň prošly kongresem nejostřejší sankce proti Rusku ve snaze dostat ho k jednacímu stolu a Zelenský s Trumpem si domlouvají schůzku v New Yorku. Ve stejnou dobu v panelovém hotelu DUO v Praze zasedla konference hnutí Svatopluk, kde řečníci v čele s organizátoři tvrdí, že Střední Evropa by měla vystupovat soudržně a orientovat se na jiný civilizační okruh než je ten západní. Publicista Martin Vaculík tento přístup nazval kolaborantstvím a jeho definice zní. Každý je je kolaborant, který tvrdí, že Rusko se jen brání, že Rusko chce jen část Ukrajiny, nemá další zájmy v Evropě, řeči, že nemá cenu vzdorovat Rusku a že nutně potřebujeme ruskou ropu a plyn. Osobně říká: ignorujte tyhle lidi, protože přispívají k našemu příštímu otroctví.

Speciál s Matějem Schneiderem z podcastu RedNeck o předvolební Americe. Mimořádně jsme si domluvili okruhy, o kterých se chceme bavit, protože Matěj je pečlivka, ale nakonec to dopadlo jako vždycky a probrali jsme toho mnohem více a taky jsme na něco zapomněli.
Jak dopadnou listopadové volby? Shodli jsme se, že jsou tři možné scénáře. Co bude, pokud Demokraté ovládnou Kongres nebo aspoň jednu jeho komoru? Má šanci impeachment? Co byly největší chyby prvních dvou let vládnutí Trumpa a rozhodnou i tyto volby nakonec peněženky Američanů? Mají šanci Demokraté vůbec porazit Republikány, když jsou v personálním a politickém rozkladu? Proč tato generace Demokratů postrádá silné výrazné lídry a proč za to může Obama? A ještě několik dalších zajímavých témat.

„Visegrádská čtyřka opět žije,“ prohlásil Robert Fico, jehož země tento rok předsedá seskupení V4. Příčinou jejího znovuzrození není obratná diplomacie předsedy strany SMER, ale politická změna v sousedním Maďarsku.
Skupina čtyř středoevropských zemí, reprezentující 65 milionů obyvatel, vždycky byla více či méně účinným regionálním blokem, který koordinoval společný postup před zasedáními Evropské rady. Po roce 2022 přestala V4 fungovat po ruské invazi na Ukrajinu kvůli nepřekonatelným rozporům Polska a Česka na jedné straně a proruského Maďarska na straně druhé. Po výměně ve funkci maďarského premiéra tedy přichází oživení.
Během setkání v Bratislavě se polský premiér vrátil k nedávné vlivové operaci, která měla rozeštvat Polsko a Českou republiku. Celá polská politická scéna tuto dezinformační akci, nejspíš ruské rozvědky, odmítla a česká strana se k tomu potichu přidala. Přitom Andrej Babiš ještě minulý týden obviňoval novináře ze Seznam Zpráv, že celou věc zveličili.
Jeho snaha celou věc vymlčet má původ v tom, že český premiér se bojí postavit reálným hrozbám, aby nepřišel o extrémní voliče. Kdyby se choval jako premiér sebevědomé země, musel by říct, že proti České republice se už dlouho vede hybridní válka, zahrnující také dezinformační akce. Kdyby si tuto otázku takto položil, musel by také ukázat prstem, odkud tato hrozba přichází. To by musel ustoupit od své zahraniční politiky „ani oblečená, ani nahá“.
Co by mu ovšem mělo vadit, je působení náměstka ministra obrany Víchy (SPD) v tomto resortu. Tento skutečný ministr obrany celou armádu demoralizuje a umenšuje naši spojeneckou pomoc ve vztahu k Ukrajině. I proto je tak důležité, aby premiér znovu obnovil jednání vysokých ústavních činitelů o zahraniční politice.
Veřejnost by se měla dozvědět, proč SPD podrývá akceschopnost Armády České republiky a z jakého důvodu jel Tomio Okamura v červenci do Číny a proč doteď nebyla veřejnost zpravena o výsledcích jeho cesty.

Je to událost, o níž psala všechna světová média, přestože se odehrála v malé zemi Spolkové republiky Německo. V zemských volbách v Sasku-Anhaltsku (hlavní město Magdeburg) vyhrála protestní AfD (Alternativa pro Německo), která získala 44 procent hlasů. Znamená to zisk 39 mandátů, takže jí do absolutní většiny zbývají jen tři hlasy. Získá je v nějaké podobě od levicově konzervativní strany Sahry Wagenknechtové? To ukážou další dny.
O těchto a dalších věcech se bavíme s naším hostem, politickým analytikem Luďkem Bednářem. Volební zisk v jedné z menších německých zemí (2,2 milionu obyvatel z celkového počtu 83 milionů Němců) naznačuje, jak se může vyvíjet politika nejen v Německu.
Jedno je jisté: když strany hlavního proudu levice nebo pravice dlouhodobě opomíjejí palčivá témata, vždycky z toho těží antisystémové síly. Opakem mohou být vlády pravice a levice v Itálii a Dánsku. Jak vybere Německo tuhle zatáčku? Vtáhne AfD do hry, nebo ji nechá těžit z protestního potenciálu?
Německu se bolestně vrací rok 2015 a nezvládnutá migrace, která je dnes silně pociťována jako omyl. K nárůstu zájmu o tuto problematiku přispělo, že média a politici hlavního proudu se dlouhá léta tvářili, že Německo všechno zvládá. Na rozdíl od sousedního Rakouska také nikdo protestní AfD nevtáhl do vládní odpovědnosti, takže mohla vybrušovat svůj protestní potenciál, až se na spolkové úrovni stala druhou nejsilnější stranou (volby 2025) a v Sasku-Anhaltsku dnes politicky dominuje.
Neprožíváme dnes něco podobného i my v Česku s ANO a SPD? A vyústí to do systémových změn?